Toto je záhlaví Vašich stránek. Text můžete změnit v administraci v 'Nastavení stránek'.
Lao-c'

Lao-c' (čínsky 老子, pinyin Lǎozi, Wade-Giles Lao Tzu = Starý mistr; romanizovaný také jako Lao Tse, Lao Tu, Lao-Tsu, Laotze, Laosi, Laocius a v dalších variantách) je jedna z nejvýraznějších postav čínské filosofie, zakladatel taoismu.

Jeho historická existence je ovšem nejasná – čínská tradice umísťuje jeho život do 6. století př. n. l., mnoho moderních škol však jeho existenci staví do 4. století př. n. l., případně jej považuje za kompilát postav několika filosofů z těchto období.


Lao-c' na dřevorytu

Jména
Laozi je čestný titul. Lao () znamená „ctihodný“ nebo „starý“, tak jako v moderní mandarínské čínštině laoshi (老师) „učitel“. Zi (), v české transliteraci c' je v tomto kontextu obvykle překládáno jako „mistr“. Zi bylo ve staré Číně používáno jako čestná přípona, která označovala „mistra“ nebo „pana“. V populárních biografiích bylo Lao-c'ovo křestní jméno Er, příjmení Li (což tvořilo jméno Li Er ) a jeho jménem v dospělosti bylo Boyang. Tan (pinyin: Dan) je posmrtné jméno, takže se o něm někdy mluví jako o Li Tanovi. ().

Legendy o životě
Podle legendy ho matka nosila tak dlouho, že měl již při narození bílé vlasy.
Ve svém životě měl na starost archivy dynastie Čou, z mnohých knih, o které pečoval, také pramení jeho moudrost.

Další legenda praví, že když chtěl odejít ve stáří do samoty, zastavil ho na hranicích strážce. Strážce ho prosil, aby než odejde, sepsal své myšlenky do knihy.

Tak vznikla jeho nejslavnější kniha
Tao te ťing, základní kniha taoismu.

Život
Lao-c' pocházel z vesnice Kü-čchen v kraji Li, okresu Ku v lenním státě Čou. Jeho rodné jméno znělo Li (Lao-c' je později přijaté jméno, jež znamená „Starý mistr“), osobní jméno Li, mužské Po-jang a čestný posmrtný titul Tan.

Byl historikem státního archivu v Čou.

Učení
Kchung-c' (tj. Konfucius) se jednou vypravil do státu Čou, aby se Lao-c´ otázal na ceremoniál. Lao-c' řekl: „Lidé, o nichž mluvíš, už dávno zpráchnivěli a známe jen jejich slova.“ A dále pravil: „Nalezne-li urozený člověk svou dobu, povznese se; nenalezne-li ji, odejde a nechá růst plevel. Slyšel jsem, že dobrý obchodník pečlivě skrývá své poklady, jako by měl v domě bídu; že urozený muž dokonalé ctnosti se navenek jeví jako hlupák. Vzdej se, příteli, své pýchy a svých rozmanitých přání, svých vnějších gest a ctižádostivých plánů. To vše je pro tvé vlastní já bezcenné. Víc ti nemám co říci.“

Kchung-c' odešel a svým žákům řekl: „Ptáci – vím, že dovedou létat; ryby – vím, že dovedou plavat; divoké zvíře – vím, že dovede běhat. Ale nechápu, jak dokáže drak létat s větrem a oblaky a vystupovat do nebe. Dnes jsem spatřil Lao-c´a ; myslím, že je roven draku.“

Lao-c' si hleděl tao a ctnosti. Cílem jeho učení je zůstat skryt a beze jména.
Žil dlouhá léta v Čou. Viděl pád státu Čou a odešel odtud. Přišel na hranice. Strážce průsmyku Jin Hin mu řekl: „Pane, vidím, že chceš odejít do samoty; kvůli sobě samému tě prosím, ulož své myšlenky do nějaké knihy.“ A Lao-c' napsal knihu o dvou dílech a pěti tisíci a několika slovech, která pojednává o tao a ctnosti. Potom odešel. Kde se jeho život skončil, nikdo neví.


Tento strážce se zasloužil o dějiny filozofie téměř stejně jako Lao-c' sám. Kdyby Mistra nepřinutil, aby zapsal své myšlenky, byla by světová literatura chudší o jednu ze svých nejvznešenějších knih a zanikly by myšlenky jednoho z největších mudrců všech dob i národů, aniž by zanechaly nejmenší stopu potomstvu.

Citáty:
  • Absolutní dokonalost se zdá být rušivá. Ale hustá.
  • Co je potlačováno, šíří se. Co je oslabováno, sílí. Co je ničeno, rozkvétá.
  • Člověk, který ví, že je hlupák, není velký hlupák.
  • Díky náhodě ůže někdo dočasně vládnout světu, ale navždy ho může ovládnout láskou.
  • Je lepší zapálit jen jednu svíčku, než proklínat temnotu.
  • Je těžké vládnout lidu, který má mnoho vědomostí.
  • Důvodem, proč je vesmír věčný, je, že nežije sám pro sebe, ale dává život ostatním, jak se proměňuje.
  • Kde je vědění a inteligence, bude také velká faleš a pokrytectví.
  • Kdo dělá dlouhé kroky, nekráčí nejrychleji.
  • K dobrým budu dobrý, k nedobrým budu také dobrý.
  • Kdo vítězí nad lidmi, je mocný. Kdo vítězí nad sebou, je nejmocnější.
  • Opravdová láska činí člověka odvážným.
  • Plodit a nevlastnit, tvořit a nepodržovat, vést a neovládat, tomu se říká hluboký život.
  • Svět se neustále mění a nejvíc z něho se mění člověk.
  • Příčina toho, proč řeky a moře přijímají úctu stovek horských potoků, spočívá v tom, že leží pod nimi. Tímto způsobem tedy mohou vládnout horským potokům. A tak moudrý člověk, který chce být nad druhými, se ponižuje. A aby se dostal před ně, staví se za ně tak že ačkoli stojí, nad nimi, nepociťují jeho váhu, a i když stojí před nimi, nechápou to jako nespravedlnost.
  • Moudří vynikají, protože vidí sami sebe jako součást celku. Září, protože nechtějí oslnit. Dosahují skvělých věcí, protože nevyhledávají uznání. Jejich moudrost je obsažena v tom, jací jsou, ne v jejich názorech. Odmítají se přít, proto se nikdo nepře s nimi.

Taoismus

Taoismus (někdy psaný jako Daoismus) označuje filozofickou školu založenou na textech Tao te ťing (Kniha o cestě a ctnosti - psáno také transkripcí pinyin Laozi a Dào Dé Jīng) a Zhuangzi. Dále také rodinu čínských náboženských hnutí jako např. Zhengyi („ortodoxe“) nebo Quanzhen („celá skutečnost“), která společně vedou k Zhang Daoling v pozdní dynastii Han. Nebo také čínské lidové náboženství. Slovo taoismus se používá k přeložení čínského Daojiao (道教) a Daojia (道家). Znak Tào (nebo Dào) doslova znamená „cesta“, ale v čínském náboženství a filosofii získal mnohem abstraktnější význam. Spojení Daojiao označuje taoismus jako náboženství; Daojia se vztahuje k studiu učenců. Toto rozlišení je však samo o sobě dost nejasné a způsobuje určité kontroverze.

Věrouka
Dle Tao te ťing platí, že Tao plodí jedno (jednotu, harmonii). Jedno plodí dvě (protiklady, jin jang). Dvě plodí tři (nebesa, zemi a mudrce). Tři plodí všechny věci. Tao te ťing je také praktickou a mnohdy vtipnou „příručkou“ pro vládce jak rozumně spravovat zemi („Moudrý muž vyprazdňuje jejich (lidu) srdce (jako sídlo vášní a emocí) a naplňuje jejich mysl (V doslovném překladu břicho, to je ale v čínské mytologii nositelem mysli/ducha) - zpevňuje jejich kosti a zbavuje lid vášní“). Nebesa určují řád Zemi a pojítkem mezi nebem a zemí je vládce, který by měl být mudrcem.

K pochopení taoismu je zapotřebí především pochopení „čínského myšlení“. To je postaveno na několika principech:
  • Svět je v neustálém pohybu
  • Stálost neexistuje
  • Detail nelze oddělit od celku
  • Celek nelze oddělit od detailu
  • Protiklady harmonizují krajnosti
Lidové náboženství uctívalo mnoho bohů. Také díky němu se taoismus začal měnit v náboženský systém. Uctíval hvězdné bohy (viz panteon) a spravoval i vlastní církve.

Nad všemi hvězdnými bohy stojí Lao-c'. Pod ním trojice stvořitelských bohů Tři čistoty.

Významnou roli hraje také Osm nesmrtelných (Pa-sien). Mezi nejuctívanější bohy patří Kuan-jin (bohyně soucitu) nebo Cao-wang, (ochránce domácího krbu).

V taoismu také nalezneme prvky magie, alchymie a šamanismu, ze kterého také vzešel. Náboženský taoismus (tao t'iao) měl největší rozkvět v 6. - 8. století. V dnešní době najdeme náboženský taoismus zejména na Tchajwanu.

Toto čínské učení hlásá návrat k přirozenosti prostřednictvím ne-zasahování (Moudrý muž dělá, ale neužívá toho, co je uděláno. Tvoří, ale nevládne tomu, co je stvořeno. Dokončuje díla, ale nevychloubá se).
Taoisté ve své filozofii rozvinuli jednu z významných myšlenek čínské filosofické spekulace – myšlenku o vzájemném propojení přírodního řádu a lidského života. Základní silou vesmíru je tao, pralátka vesmíru, jeho prapříčina.

„Tao je odvěké na rozdíl od věcí, které vznikají a zase zanikají.“ V Japonsku se uplatňoval především ve formě učení o harmonizaci kosmických protikladů jin a jang, jako osnova věšteb a kalendáře.

Tao te-ťing

Tao te ťing (čínsky: 道德經, v transkripci pinyin Dào dé jīng), zhruba překládaná jako Kniha o Tao a ctnosti nebo Kniha o Cestě (Tao) a její Síle (Te), je základní knihou taoismu. Její autorství se v legendách připisuje Starému mistru (Lao-c'), jenž ji údajně sepsal kolem roku 600 př. n. l. Název Tao te ťing je pozdějšího data, až z doby dynastie Chan (206 př. n. l. – 220 n. l.), kdy byla řada klasických textů restituována. Původně (jako většina starověkých textů) nesla jen jméno svého původce. Slovo ťing znamená „posvátná kniha“, „morální kánon“ (buddhisté později tento termín používali ve významu sútra).

Je však i možné, že kniha má dva autory (dle částí). Někteří textologové dokonce tvrdí, že jde o sbírku textů. Poslední názor je však zejména pro vysokou myšlenkovou a metaforickou provázanost v dnešní době téměř překonaný.

Kniha má 81 textů a je rozdělena na dvě části:
  1. Tao-ťing – Kniha o tao (cestě)
  2. Te-ťing Kniha o principu te (ctnosti)

První část se zabývá otázkami ontologie, metafyziky a světatvorby, druhá část pojednává zejména o politické tematice, zabývá se správnou vládou, některé části (například kapitola 80) jsou zcela utopické.
Obsáhlý výklad Tao te ťing v češtině nalezneme u Egona Bondyho: Čínská filosofie (1993), Oldřicha Krále: Čínská filosofie (2005), nebo u Anne Cheng: Dějiny čínského myšlení (2006).

V češtině existuje několik překladů Tao te ťing. Některé překlady jsou dokonce sinologické, jako například překlad Krebsové, nebo Krále. Králův překlad, jenž vyšel v roce 1971, patří k těm nejčtivějším a přitom odborným pracím, překlad Krebsové z téhož roku je naopak filosoficky promyšlený a obsahuje množství komentářů.

Etika Tao
Smyslem života je naučit se následovat cestu kosmických sil, přírodu. Klíčovým pojmem je wu-wej, tedy aktivní nečinění – člověk se má stát nádobou, kterou protéká tao.

Klíčem k etice Tao te-ťingu je prostota:
  • prostý člověk nedbá o zisk, chytrost, obratnost, egoismus a smělá přání
  • osvícený člověk je nezaujatý a navrací se k dětské prostotě
  • je zbaven pout, je měkký, a právě proto je s to vše přemoci - neboť měkké přemáhá tvrdé
„Člověk se spravuje mírou země, země mírou nebes, nebesa mírou tao a tao mírou sebe sama.“
Principy

V souhrnu můžeme říci, že taoismus má principy celkem tři:
  1. tao (cesta)
  2. te (ctnost, projev taa)
  3. wu-wej (nechat věcem volný průběh)

Čínský znakTào nebo Dào (cesta).
 
 

Líbí se vám tyto stránky?

Ano (3519 | 39%)
Ne (2705 | 30%)
Gaku-do je cesta, která vás naučí používat základní prvky sebeobrany, tuto cestu vám nabízím.........
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one