Toto je záhlaví Vašich stránek. Text můžete změnit v administraci v 'Nastavení stránek'.
Jin a Jang

 

Tchaj-ťi tchu (taijitu) či monáda, tradiční symbol reprezentující síly Jin a Jang. Tečky opačné barvy symbolizují, že v každé ze sil se nachází i opačná síla a také že charakter dané síly záleží na pozorovateli.
Síla jin a síla jang jsou dvě spojené části jednoho celku. Z etymologického hlediska znamenají znaky jin a jang temnotu a světlo.

Koncept jin – jang má původ v dávné čínské filosofii a popisuje dvě navzájem opačné a doplňující se síly, které se nacházejí v každé živé i neživé části vesmíru.

Jin (čínsky pchin-jinem yīn, znaky zjednodušené , tradiční ), „tmavé místo, severní svah (kopce), jižní břeh (řeky), zamračené, zahalené“) je tmavší element; působí smutně, pasivně, tmavě, žensky a koresponduje s nocí. Jin je často symbolizovaný vodou a zemí.

Jang (čínsky pchin-jinem yáng, znaky zjednodušené , tradiční ), „světlé místo, jižní svah (kopce), severní břeh (řeky), sluneční světlo“) je světlejší element; působí vesele, aktivně, světle, mužsky a koresponduje se dnem. Jang je často symbolizovaný ohněm a větrem.

Jin (ženskost, tma, pasivní síla) a Jang (mužská, světlá, tvořivá síla) jsou popisem doplňujících se opaků a nejsou absolutní – proto jakákoliv dichotomie jin a jang bude z jiné perspektivy vypadat opačně. Proto se výše uvedené pojmy k Jin a Jang neberou doslovně. Všechny síly v přírodě mají oba dva stavy a tyto stavy jsou v neustálém pohybu. Na západě se často Jin a Jang zobrazuje nepřesně jako „zlo“ a „dobro“. Nesprávná je i interpretace symbolu ve smyslu barev – tchaj-ťi tchu nesymbolizuje černou a bílou (nebo červenou) barvu jako opak (černá není neexistence bílé), ale symbolizuje v analogii tmu a světlo (tma je neexistence světla a naopak).

Koncept jin - jang
 

Správné geometrické vyobrazení symbolu Jin a Jang
 
Každá věc se dá popsat jako zároveň jin – jang.

Jin a jang se nevylučují.

Všechno má svůj opak – ne však absolutní. Žádná věc totiž není čistě jin nebo čistě jang. Každá ze sil obsahuje základ té druhé. Například zima se nemůže změnit na léto.

Jin a jang jsou na sobě závislé.
Jedno nemůže existovat bez druhého. Den nemůže existovat bez noci.

Jin a jang se dají dále dělit na jin a jang.
Jestliže uvažujeme teplotu, jin může být zima a jang teplo. Jang však můžeme znovu rozdělit na jinteplo a jangžár.

Jin a jang se navzájem podporují.
Jin a jang jsou obvykle ve stavu rovnováhy: pokud jeden naroste, druhý ustoupí. Někdy může dojít k nerovnováze: přebytek jin, přebytek jang, nedostatek jin, nedostatek jang. Takové nerovnováhy znovu tvoří pár: přebytek jin způsobí nedostatek jang a naopak.

Jin a jang se mohou navzájem měnit.
Například noc se mění na den. Tato změna je stejně jako jin a jang také relativní. Z pohledu vnějšího pozorovatele existuje noc a den na Zemi zároveň a doplňují se.

Část z jin je jang, a část z jang je jin.
Malé tečky v symbolu znamenají stopy jedné síly v druhé. Například i ve tmě je světlo hvězd. Znamená to také, že absolutní extrém jedné síly se transformuje na opačný a to, že záleží na pohledu pozorovatele, zda je daná síla jin nebo jang. Například nejtěžší kámen se dá nejsnadněji rozbít.

Jin a jang do sebe organicky zapadají a jsou základem veškerých jevů. Například obraz Hory v mlze zobrazuje harmonii, která vzniká spojením jin (mlhy) a jang (hor).

Učení o jin a jang je obsažené už v knize I-ťing (Kniha proměn) kde pomocí trigramů (elementů, které se skládají z tří jin nebo jang) je vyslovená myšlenka přeměn v přírodě. Tento koncept si osvojily obě čínské filosofie, taoismus a konfucianismus. Například raně středověký konfuciánský filosof Tung Čung-šu učil:
Doplňkem všech věcí je jin a jang… Principy, které jsou základem vladaře i služebníka, otce i syna, muže i ženy, jsou všechny zrozené z jin a jang. Vladař je jang a služebník je jin. Otec je jang a syn je jin. Manžel je jang a manželka je jin…

Nejvýznamněji je jin jang užíván v taoismu, kde reprezentuje celek, vesmír, princip vesmíru.
Teorii jin jang vymyslel Lai Ži-Te (1525-1604). Symbol jinu a jangu je nazýván tchai ťi tchu (význam přibližně „obrazec nejvyšší síly“). Reprezentuje princip jing a jang vycházející z čínské taoistické a neokonfuciánské filozofie. Tento symbol se proto velmi často označuje přímo názvem „jing jang“. Stejný symbol však používali již Keltové (v umění a na erbech) či římská armáda a soudnictví/úřady
v pozdní antice.


Učení o jin a jang se stalo společnou půdou, na které docházelo k značnému sbližování a vzájemnému doplňování a ovlivňování protikladných škol.

Jin jang lze v současnosti najít na vlajce Jižní Koreje (korejsky nazýván um jang).
V umění, lékařství a filozofii Orientu je vše klasifikováno z hlediska vztahu těchto dvou protikladných prvků. Zachovávat harmonii a řád světa, stejně jako harmonii a řád uvnitř svého těla, znamená neustále udržovat Jin a Jang v citlivé rovnováze. Jakmile se vyrovnané působení těchto sil jakýmkoli způsobem poruší, vznikne chaos a disharmonie. Podobně jako opačné póly magnetu, Jin přitahuje Jang a odpuzuje jakýkoliv další Jin.

Aplikace principů Jin a Jang na pět prvků v horoskopu může být mnohem složitější. Například kladný pól Dřeva je jedle, záporný je pružný bambus. Pozitivní pól prvku Oheň může být plamen lampy nebo svíčky, který vydává užitečné světlo, negativní pól Ohně je lesní požár. Pozitivní pól Země je hora, negativní pól údolí. Pozitivní stránka Kovu je gong nebo zbraň, negativní hrnec na vaření nebo mince. Voda s kladným pólem znamená vlnu, se záporným stojatou vodu.

Negativní, záporný nelze chápat v pejorativním smyslu, protože v této souvislosti nepředstavuje nic špatného nebo nežádoucího. Obě síly, pozitivní (Jang) i negativní (Jin), mají své dobré i špatné stránky. Například člověk narozený za působení pozitivního prvku, bude úspěšnější, bude-li v životě postupovat aktivně. Kdyby postupoval pasivně, bylo by to pro něj škodlivé. Podobně člověk narozený za působení negativního prvku činí nejlépe, když se chová pasivně, nevýbojně. První je předurčen k tomu, aby se stal mužem činu, novátorem, druhý může vyniknout jako myslitel nebo prostředník. Všeobecně platí, že lidé s prvkem Jang jsou bezprostřední, kdežto lidé s prvkem Jin jsou více hloubaví a intuitivní.

V čínském předpovídání budoucnosti se Jin a Jang objevují střídavě se stejným prvkem v kombinaci s dvanácti znameními zvířetníku. Tak například Jang (+) je spojen s prvkem Oheň nejprve-dejme tomu v roce Myši (1936). V bezprostředně následujícím roce Buvola (1937) je však stejný prvek Oheň naopak kombinován se silou Jin (-), aby se vyrovnalo působení síly Jang.

Proto také vidíme, že v průběhu normálního dvanáctiletého cyklu dochází jen k šesti změnám prvků, neboť každý prvek se musí objevit dvakrát-jednou jakou kladný a podruhé jako záporný.



Líbí se vám tyto stránky?

Ano (3519 | 39%)
Ne (2705 | 30%)
Gaku-do je cesta, která vás naučí používat základní prvky sebeobrany, tuto cestu vám nabízím.........
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one