Toto je záhlaví Vašich stránek. Text můžete změnit v administraci v 'Nastavení stránek'.

Historie, filozofie, kultura, léčivé účinky a tradice čaje

Čaj hrál v minulosti a historii bojových umění velikou roli. Lidé věřili v jeho sílu a blahodárné účinky. Kdo se zabývá bojovým uměním nebo sebeobranou by měl něco o něm vědět. Každý si pak vybere to své a bude alespoň obohacen malou historií a významem čaje. Nemohu vše o čajích vypsat, protože to je tak rozsáhlé téma a je toho tolik, že i já sám bych nenapsal všechno o čajích, ale snad vám tato filozofie a historie čaje udělá radost a prohloubí tak další znalosti.
 

Učitel Gaku-do René Nedvěd

Čaj

Vypráví se mnoho legend o vzniku čaje. Nejstarší legenda se přičítá čínskému císaři Šen-nungovi, přezdívanému též Božský vladař. Ten jej objevil za jednoho jarního večera roku 2737 př. n. l., tedy na počátku svého dlouhého čtyřicetiletého panování, si císař převařoval vodu k pití. Do ohně přikládal větve stromů i keřů, které rostli hned poblíž. Čerstvé lístky v ohni praskaly a se syčením v horkém vzduchu vzlétaly, vzápětí klesaly dolů, přičemž mnohé napadali do nezakrytého kotlíku. Císař si toho hned všiml. Když je pak chtěl vylovit, zarazila jej zajímavá vůně, která z horké vody vycházela. Nedalo mu to a ochutnal...

Tak se prý zrodil božský nápoj čaj. Ve své knize či spíše herbáři „Šen-nung pen-cchao-ťing“(lékařské knize, knize léčení) popisuje rostlinu, která je čajem, a nazývá ji „hořký tchu“.

Kniha o „ hořkém tchu “, nazývaném čcha súan nebo také jú, který roste v údolí řek i na svazích v provincii S´čchuan, nesnese velkou zimu a sklízí se ve třetí den třetího měsíce byla totiž přepsána až za nové dynastie Chan, což bylo o 3000let později než panoval legendární císař, přičemž původní předloha knihy se nedochovala.

Pojmenování „čaj“ pochází z Číny. V čínštině se totiž čaji říká „čcha“, ale také „te“, jako například v provincii Fu-ťien. Z původního „ čcha “ byl převzat název v Mongolsku a Rusku a odtud jej přejaly také další slovanské země včetně naší. Inspirovala se rovněž Indie a Arábie. Pojmenování „te“ naopak převážilo v západní Evropě, do níž čaj přivezli z Číny jako první Holanďané. První si v Evropě čaj oblíbili Francouzi, ale díky revolucím a politickým změnám vzplanutí brzy utichlo. Teprve po nich se v čaji vzhlédli rezervovaní Angličané.

Číňané přičítají vznik a rozvoj čaje různým významným osobnostem, například: Lao-c´ovi
(
napsal knihu: O Tau a ctnosti, první myšlenky o Monádě: Jin a Jang), zvanému též Li-Tau filozofovi a archiváři dynastie Čou, dále pak buddhistický mnich Kan-Lu, který se vrátil z Indie se zázračnými léčivými rostlinami- čajem, které zasadil v Číně v pohoří Meng.

V Japonsku a Číně také považují za zakladatele čaje Bódhidharmu (v Japonsku zvaný Daruma), který přišel z Indie roku 520 učit buddhismus.


V období 200 až 300 př. n. l. se čaj používal především v provincii S´čchuan, odkud byl dopraven až k císařskému dvoru. Přesnější zmínky, že šlo skutečně o čaj nacházíme v 1 stol. n. l. Zachycená však první písemná zpráva o pití čaje se nachází až v knize „Si Súe“ sepsané ve 4 století.

Nejstarší napsaná zmínka o čaji je v čínském slovníku z roku 350, kterou podal učenec Kuo-P´o.
V uvedeném slovníku najdeme, že sběr čaje měl přísná pravidla. Kniha o sběru a přípravě čaje – Kchuang Ja od Čchang I. z dynastie Wej. V 5 stol. zastával čaj významné ekonomické postavení, protože se jeho sběrem a výdělkem z prodeje platili daně v Číně. Byl nápojem vyšších společenských vrstev. Jedni čaj opěvovali, jiní jím pohrdali. Mezi prostý lid však pronikl až v 7 a 8. stol.

V 8 stol. se čaj slisovaný do tvaru koláčků, destiček, nebo cihliček stal vyhledávaným artiklem pro obchodnické karavany, putující do Číny ze Středního východu a zpět.

Oblibu čaje si zasloužili zkazky o tom, že lahodný nápoj posiluje ducha, obměkčuje srdce, probouzí mysl a odhání únavu.

Evropa o čaji a pěstování nevěděla až do 9 století. V 9 stol. vychází zákon o státním monopolu na pěstování a výrobu čaje v Číně. Věrozvěstem čaje a čajové kultury se stal proslulý arabský znalec Číny, obchodník a cestovatel Sulejman. V první polovině 10 stol.

Je v Číně veliký hospodářský úpadek v pěstování čaje. Nastalo období 5 dynastií a 10 států. Země prožívala loupeživé hordy a války. Až dynastie Sung ( 960-1279 ) přivedla Čínu opět k rozkvětu. Vzniká zde i nová kniha o čaji „ Čcha pchu “. O největší rozvoj a pěstování čaje se zasloužila dynastie Ming, která rozvinula především zahraniční obchod a námořní výpravy. V roce 1369 nechala v Tieng-te-čenu založit proslulou továrnu na čajový porcelán.


Čínu navštívil první Evropan ve 14 stol. Marko Pólo.

Portugalské lodě navštívili roku 1514 - 1516 Čínu. Už roku1557 byla zřízena první portugalská obchodní „ koncese “ v Macau a v roce 1577 získala veškerá obchodní práva k prodeji a pěstování čaje.

První písemná zmínka o čaji na území Evropy najdeme v knize „ Cesty a putování perského obchodníka Hadži Machometa “, kterou napsal Giovanii Battista Ramusio z Benátek roku 1559. Popisuje „ chai Catai “neboli „ čaj z Číny “. Evropa se o čaji dozvídala pouze zprostředkovaně od portugalských jezuitských misionářů. V misii v provincii Macao působil páter Gaspar ( Jasper ) da Cruz, který je označován za prvního portugalského misionáře, jenž v Číně šířil Kristovu víru a dokonce prvním Evropanem, který ochutnal čaj a podrobněji popsal keře čajovníku. Roku 1560 sepsal své zážitky a nezapomněl ani zmínku o čaji: „Kterékoli osobě nebo osobám, jež přijdou do panského domu, je zvykem nabídnout nápoj zvaný „ čcha “, který je trochu trpký, barvou červený a svými účinky léčivý. Připravuje se odvarem z určité rostliny a každá rodina u toho provádí určité rituální obřady.“

V Rusku se dovídají roku 1567 od obchodníků Ivana Petrova a Brunaševa Jalyševa. I zde zavládly hospodářské krize a úpadek, změna v Rusku nastává až roku 1679, kdy byla uzavřena obchodní dohoda s Čínou o dodávkách čaje. Do Ruska se čaj převážel karavanami, což bylo velice obtížné. Roku 1848 byly keře čajovníku převezeny do botanické zahrady v městě Suchumi a do Zugdidi na velkostatek Gora v Ozurgetském okrese. Roku 1884 inženýr Solocov osázel plochu na jižních svazích Kavkazu. Roku 1892 se sázel také v Čakvě a Silaburi na černomořském pobřeží. Roku 1896 vzniká v Čakvě první závod na zpracování čaje, vybavený stroji z Anglie.

První lodní zásilka čaje dopravila do Evropy až Nizozemská Východoindická společnost (založena roku 1602 – ukončena 1834). Zásilku přivezla roku 1610.

roce 1645 se čaj dostal do Anglie pro anglickou šlechtu, anglická veřejnost jej ochutnala až roku 1657. V 17 – 18 století bylo v Londýně kolem 3000 čajových kaváren. V Anglii se čaj začal pěstovat roku 1780 v Kalkatě. Zvyk pití čaje s mlékem zavedli Angličané. Podle zvyklostí se v anglických rodinách silný čaj (převážně černý) přiléval do šálku s ohřátým mlékem v množství 3 až 4 lžic mléka. Nikdy ne opačně. V jiných zemích je však běžnější zvyk přilévat mléko do silného čaje. Angličané tento způsob považují za barbarské. Anglický „čaj o páté“ býval součástí pozdního odpoledne, kdy přicházeli návštěvy na kus řeči a na základě těchto sezení se vyvinulo i čajové pečivo „biskvity“ neboli „sušenky“.

Do Indie se čaj dovážel do 12 století a od roku 1854 jej pěstuje sama. Stejné pití čaje s mlékem má Indie obdobně jako Anglie. Indie však více sladí. Kultura čaje se zde rozvinula neboť jí okupovala Anglie do počátku 20 století.

Čína kvůli častým politickým a hospodářským změnám začala činit problémy s obchodováním čaje se zahraničím a tak se obchodní styky přesunuly do Indie a na ostrov Cejlon, který leží v Indickém oceánu. Cejlon začal pěstovat čaj roku 1850. Zde však převažovalo pěstování kávy a kakaa.

V 60 letech 19 století byly pláže Cejlonu napadeny plísňovou chorobou a tak zvítězilo pěstování čaje dovezeného z Indie oproti kávě a kakau. Dnes patří cejlonský čaj mezi nejkvalitnější.


Zapomenout nesmíme ani na čajovník pěstovaný v Indonésii, především na ostrovech Sumatra, Jáva a Sulawesi, spadajících do souostroví Velké Sundy. Plantáže zde byly založeny roku 1698 zásluhou Holanďanů, kteří čajovou kulturu přivezli z Číny a Japonska. Počátky zde však byly velice skromné. Ty však nejvíce rozvinul dr. Siebold, který počátkem 19 století přivezl čaje z Japonska a tak obnovil podnikání a pěstování čaje. Stejně tak na Jávě roku 1829 obchodník Jacobson z Rotterdamu. Čínské čaje a kulturu v Indonésii vystřídala postupně Indická kultura a čaj z Ásamu.
Afrika má své plantáže čaje až v polovině 19 století, které jsou sem dodávány z Indie a Číny.

V USA se čaj objevuje roku 1767 a je dovážen z Anglie. Američané však vedou rozsáhlé o čaj až do roku 1776.

Nejstarší zmínky o pěstování čaje v naší republice pocházejí z 30 let dvacátého století. Čajové keříky se pěstovaly ve sklenících. Nejvíce se dařilo podnikateli a pěstiteli Arnoštu Dadákovi z Valašského Meziříčí. Do Čech se čaj dovážel v 18 – 19 století a to zejména z Anglie pro českou šlechtu. V Čechách popsal čajovník jako první přírodovědec Svatopluk Presl ( 1791-1849 ).

Japonsko
V Japonsku se čaji říká „senča“ nebo „hojiča“. Díky buddhismu a mnichům, kteří šířili toto učení po celém východě se pěstování a čaj dostává do Japonska už roku 552 za císaře Kin-mei. Buddhismus se pak v Japonsku stává státním náboženstvím roku 621. První však čajový keř v Japonsku zasadil buddhistický mnich Saicho ( Dengyo Daiši )roku 805 ve vesnici Sakamoto provincii Omi. Dnes se zde nachází vyhlášená čajová zahrada v Ikagami. Od roku 810 byl čaj pěstován především v klášterech. K poctě mnicha Dengya Daišiho byl roku 1206 postaven klášter Taga-novo v provincii Udži. Šlechtěný čajovník přivezl do Japonska roku 1191 mnich Mjóan Eisai, známý také pod jménem Eisan Zendži, který byl zakladatelem školy Rinzai zenového buddhismu.

Za dynastie Sun užívali mniši sekty zen čaj společně z jednoho šálku před obrazem Buddhy.

Eisaiovou zásluhou byly čaje vysázeny ve třech osadách a oblast Udži a Kjóta je dodnes místem, kde se pěstuje jeden z nejkvalitnějších čajů na světě.

Čaj si získával stále větší oblibu u prostých lidí a na základě toho vznikají čajové obřady, které byly nedílnou součástí sekty zen a celou filozofií zen. Jeho zásady byly převzaty z Číny. V 15 století už v Japonsku působili někteří vyhlášení čajový mistři. V té době nejvíce podpořil filozofii a pití čaje císař Jošimasa ( 1443-1473 ) díky němuž obřady čaje se rozšířili i mimo náboženské obřady. O japonském čaji se zmiňuje roku 1565 francouzský misionář páter Luis Almeida působící v Japonsku. Čaj ovlivnil v Japonsku keramiku, malířství, poezii, ale i architekturu. Proto se staví čajové pavilony a okrasné zahrady. V Japonsku je dodnes nejrozšířenější zelený čaj. Při ceremoniálech se tradičně používá kvalitní šlehaný práškový zelený čaj Matsu-cha ( Mačča ). Japonský čaj se do světa příliš nevyváží. Většinu produkce spotřebují sami Japonci. V Japonsku a Číně se čaj nesladí.

V Tibetu se dává do čaje mléko a máslo. V Mongolsku se čaj solí a pepří. V Íránu se do čaje dává skořice nebo zázvor. V Evropě převažují černé čaje. Zelený čaj se v Evropě a v arabských zemích sladí, přidává se například máta.

Ne všechny čaje jsou z keře čajovníku. Výluhy, nálevy i odvary z léčivých rostlin označujeme za čaje, třebaže nejde o čaj z čajovníku. Patří sem, např. „Maté“.

Čaj „ maté “ patřil mezi pochoutky, ale i obřadní čaje jihoamerických indiánů. Listy „ maté “ pochází ze stromu cesmín paraguayský. Objeven byl v 16 století příchodem jezuitů do Jižní Ameriky. Zde založili plantáže a „ maté “ pěstovali do roku 1767, kdy je španělští a portugalští vojáci vyhnali. Dnes se pěstuje „maté“ v Brazílii, Uruguay a v Argentině. Nápoj „ maté “ je velice oblíben neboť má povzbudivé účinky, zvyšuje duševní činnosti a je hlavně proti únavě. Je nejen sypaný ale i porcovaný. V oblibě se „maté“ nepije, ale srká horké. Tím se prý zvyšují jeho účinky.

Čajový labužníci považují za vrchol slasti čínský čaj Lung-ťing, navíc připravený z vody Tygřího pramene, který se nachází v poblíž lungťingských plantáži v provincii Če-ťiang. Je to zelený čaj a má ochlazující účinky proto se pije v létě.

Výborné jsou, zelené čaje, např.: Pi-luo-čchun, Čchuang-šan mao-feng, Meng-tching, Čchun-mej - tento čaj je oblíbený hlavně v Evropě pro svoji jemnou a typickou chuť.

Bílé čaje, např.: Pai-mu-tan, Šou-mej

Oolong čaje, např.: Tchie-kuan-yin, Wu-lung, Šuej-sien

Jasmínový čaj, např.: Jin-chao

Čajový obřad
Co je tedy čaj? Čaj, to jsou mladé lístky keře čajovníku. Jsou otrhány v době, kdy se začínají rozvíjet. Čaj se takto sklízí 4 x i 5 x ročně. S lístky je spousta práce. Musejí být usušeny přesně tak, aby sice byly uschlé, přitom však, aby se nedrobily a musejí si zachovat nejen svou chuť ale i vůni. Čajový obřad – v podstatě se jedná o setkání, při kterém hostitel připravuje a podává čaj a lehké občerstvení hostům. Tato rituální tradice se provádí již od 15 století, kterou nejvíce dochovali Japonci. Hostitel i hosté se řídí vysoce vytříbenými pravidly, která umožňují vše provádět jednoduše a s půvabem, bez jediného zbytečného pohybu. Hostitel velmi pečlivě vybírá výzdobu pro čajový pokojík a upravuje okolní zahradu, což je hosty náležitě oceňováno a komentováno. Přitom všem je hostitel ještě svátečně oblečen. Být čajovým mistrem trvá několik let nebo i celý život.

Příprava čaje:
Voda se vaří ve zvláštní konvici na dřevěném uhlí z třešňového dřeva, spaření čaje, šlehání nebo mísení čaje je ve speciální misce, čímž vzniká čaj. Číňané a Japonci – staré kulty pijí hořké či bylinkové čaje, některé kulty už čaje sladí či dochucuje skořicí či jinými kořenícími směsi. Největší legendou a mistrem čaje je čínský mistr Čao-Čeng. Žil za císaře dynastie Ming. Byl proslulý ne jen svým čajem, ale i svými recepty. Posléze napsal knihu o čaji, která se používá dodnes. Tradice obřadů čaje však postupně mizí. V Anglii se čaj pije jako rituál, u kterého se probírají různá obchodní, ale i jiné záležitosti. V Evropě je čaj běžným nápojem k jídlu. Dnes však lidé v Evropě s oblibou navštěvují různé čajovny, vznikají sběratelé čajových přebalů či jiných pomůcek čaje a čajové keramiky. Například moje manželka sbírá přebaly čajů a má jich okolo 2000.

V bojovém umění byli čajové obřady zásadní věcí, stejně tak jako výuka sebeobrany. Platilo zde pravidlo: Podává-li mistr žákovi čaj, je to, že mu předal všechno své umění. Podává-li přítel příteli čaj, znamená to přátelství na celý život.

 

Čajová keramika

Čajová keramika

Čajové servisy

Čajové servisy

Čajový obřad

Čajový obřad

Ukázka nalití čaje

Ukázka nalití čaje

Souprava čajových šálků

Souprava čajových šálků

Čínský znak čaje

Čínský znak čaje

Čajovník

Čajovník

Ukázka pěstování čaje

Ukázka pěstování čaje

Sušení čaje v krabicích

Sušení čaje v krabicích

Jedna z příprav  obřadu čaje

Jedna z příprav obřadu čaje

Líbí se vám tyto stránky?

Ano (3519 | 39%)
Ne (2705 | 30%)
Gaku-do je cesta, která vás naučí používat základní prvky sebeobrany, tuto cestu vám nabízím.........
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one