Toto je záhlaví Vašich stránek. Text můžete změnit v administraci v 'Nastavení stránek'.
Muay-Thai (Thajský box)

Vznik a vývoj Thajského boxu

Když Barma vydrancovala a srovnala se zemí Ayuddhayu (Ayutthayu), tehdejší hlavní město, které je dnes nazýváno městem „svatým“ a leží zhruba sto kilometrů od dnešního Bangkoku. Písemné památky o počátcích thajské historie byly nenávratně zničeny. S nimi nám zmizely i záznamy o počátcích thajského boxu.

To málo, co o této době víme, pochází ze zápisků barmských, kambodžských a evropských návštěvníků a cestovatelů. Některé důležité záznamy se také dochovaly z kronik království Lanna – Chiangmai, které se na území dnešního thajska nacházelo zhruba 300 km od Bangkoku. Všechny prameny se shodují na tom, že thajský box se zrodil jako bojová technika na boj na blízko. Tato technika se stala účinnější než samotné zbraně. Odkud se thajský box zrodil a jaký byl jeho vývoj. O tom prameny mlčí, nebo jsou nepřesné, případně si i odporují. V zásadě ale existují dvě hlavní teorie.


Jedna říká, že toto umění se vyvinulo při tom, jak se Thajci stěhovali z Číny. Postupně se zdokonalovali v technice, když bojovali o svou zem. Druhá teorie naopak tvrdí, že Thajci byli odjakživa na dnešním území Thajska, a že thajský box vznikl jako bojové obranné umění, když si thajci museli chránit svou zem. Druhá teorie, ačkoliv je kontroverzní, má nemalou vědeckou podporu a archeologické důkazy. První je nicméně také možná. Co je, ale jisté je to, že thajský box byl důležitou součástí thajské kultury již od svých prvopočátků. V Thajsku je toto bojové umění povýšeno na královský sport. Za starých časů se konflikty a problémy řešily pořádáním zápasů v thajském boxu.

Jedna stará thajská legenda se zmiňuje o bojovníkovi jménem NHAI-KHON-DON, který byl vzat Barmánci do zajetí, ale poté si sám neozbrojen dokázal vybojovat svobodu vítězstvím nad 12 barmskými bojovníky s meči. Na jeho počest se každý rok koná turnaj v thajském boxu.

Často se stávalo, že sami vládci bývali skvělými bojovníky-silní, stateční a zkušení. To bylo určitě i jedním z důvodů obrovského vzestupu thajců v této části světa. První království vzniklo ve 13. století s hlavním městem Sukhotai. Sám král využíval prostranství před svým palácem k trénování stínového boxu a také se zde pořádaly turnaje, při nichž si král vybíral dobré bojovníky a stráže.

Podle jiné legendy ze 14. století rozhodl prý výsledek jednoho zápasu mezi dvěma boxery o tom, kdo nastoupí na thajský trůn. Údajně po smrti starého krále Sen Muang Ma se nemohli jeho dva synové Feng Keng a Yi Kumkam dohodnout o převzetí otcova trůnu. Tato roztržka vyvolala hrozbu občanské války, takže zástupci obou táborů se dohodli, že boxer, který zvítězí v souboji, bude zvolen budoucím králem. Vyhrál boxer z tábora Yi Kumkam, jenž byl korunován na krále.

Když sláva Sukhotaje pomalu odumírala, začalo se kolem roku 1350 dostávat do popředí jiné království (tehdejší jihovýchod dnešního thajského území) a to na dolním toku řeky Chao Praya.

V tomto království vládlo nepřetržitě 35 králů z 5 dynastií až do roku 1767, kdy hlavní město Ayuthaya, okupovali dobyvatelé z Barmy. Během této dlouhé doby, téměř čtyř století se narodilo pár skvělých thajských boxerů.

Jedním z nich byl i král Naresuan Velký (1590-1605). Když bylo Naresuanovi devět let, byl jako rukojmí odvlečen do Barmy a Naresuanův otec, Maha Thammajara, tak mohl být korunován novým králem Siamu. Po dlouhých šesti letech se mohl siamský korunní princ vrátit do své země, ale jedině když vyhraje zápas s jedním známým barmským zápasníkem. Splněním této podmínky se mohl sám vysvobodit. A to se mu podařilo. Naresuan vyhlásil samostatnost Siamu a se svými bojovými schopnostmi byl schopen odvrátit každý další nátlak z Barmy, až nakonec v rozhodující bitvě zabil nástupce na barmský trůn. Dalším významným králem Ayuthájského období, známým pro své nadšení a zkušenost v boxu byl Sanpet VIII. Jednou v jedné malé vesničce nedaleko hlavního města bojoval dokonce i se dvěma soupeři současně. Nad oběma zvítězil, a aniž by odhalil svou pravou identitu, vybral si svou první cenu – dvě horké koupele. Bohužel svého mimořádného talentu nevyužíval ku všeobecnému prospěchu a slávě své země a brzy se ponořil
k oddávání se tělesným rozkoším, a tak se začalo brzy proslýchat o jeho zvrhlých sexuálních hrátkách a dostal nechvalně známou přezdívku „král tygr“.


Dalším známým thajským boxerem byl Khanomtom, prostý poddaný.
Byl mezi těmi 30 tisíci Thajci odvlečených do Barmy, když padla Ayutthaya v roce 1767. Následujícího roku se konal velkolepý festival v buddhistickém klášteře v Rangúnu. A zde se konaly zápasy v boxu a Khanomtom byl vybrán, aby reprezentoval thajské válečné zajatce. Byl to zkušený bojovník, velmi dobře bojoval pěstmi, chodidly, lokty i koleny, a tak porazil neuvěřitelných deset barmských boxerů v řadě za sebou a za své umění se mu dostalo královské pochvaly. Během roku 1767 byly tedy barmští vojáci vyhnáni a Phraya Taksin nastoupil na trůn v Thom Buri. On sám byl velmi dobrým válečníkem a bojovníkem. Stejně jako jeho předchůdci, pořádal před královským palácem zápasy v thajském boxu. V té době patřil mezi nejznámější bojovníky Phraya Phichai alias Zlomený meč. Této přezdívky se mu dostalo po té, co se mu během ostrého souboje zlomil meč, a pak s tímto zlomeným mečem soupeře přesto porazil a zabil. Za své zásluhy byl později povýšen na správce kraje Phichai (dnešní jižní Thajsko) s titulem phraya (major). Rama I., zakladatel dynastie Chakri, usedl na trůn v Bangkoku roku 1782.


I on využíval prostranství před svým palácem k pořádání zápasů a vybíral si tak svou stráž. Jednou, během jeho vlády přišli do Bangkoku dva bratři z Francie a hledali protivníky v zápase ve volném stylu a s holemi. Předtím za stejným účelem prošli několika městy v Indočíně, a protože byli úspěšní, byli i bohatí. Král Rama I. jejich výzvu přijal a poslal svého nejlepšího zápasníka Muen Phlana, aby bojoval s jedním z francouzů. Pro Thajce, který byl celkově o dost subtilnější postavy, to byl nelehký úkol. Přesto dokázal zvítězit nad oběma bratry a to díky dokonale zvládnuté technice kopání, útoky lokty a koleny.

 
Rama V. (1868-1910) byl další králem a zároveň jakýmsi patronem thajského boxu. Podporoval výstavbu táborů, tréninkových kempů, kde se učilo tomuto bojovému umění a pravidelně pořádal turnaje a vítěze odměňoval vyšší hodností a penězi. Zápasy se tehdy nebojovaly v ringu, jak jsme zvyklí dnes, ale na jakémkoli vhodném místě, na dvoře, mýtině apod.

Zájem o tento sport byl již předtím dost velký, ale v této době nastal přímo raketový vzestup. Thajský box se stal oblíbeným sportem a lidé jeho cvičením trávili svůj volný čas. Prameny hovoří o tom, že lidé různého sociálního postavení přicházeli do táborů, kde se učilo umění thajského boxu. Bohatí, chudí, mladí i staří, všichni chtěli ovládat toto bojové umění. V každé vesnici bylo možné vidět zápasy, každá měla své místní šampióny. Na každý zápas se sázelo a zároveň to byla i věc hrdosti. Sázení u tohoto sportu již zůstalo, mnohdy se jedná i o veliké sumy přesahující stovky dolarů. Thajský box byl vždy sportem populárním, ale jako u každého sportu, jsou doby, kdy je více a kdy méně populární.

Za Ramy VI. (1910-1925) si již mohli prostí poddaní zakládat a vést své vlastní tábory, své ringy a pořádat zápasy. První moderní ring byl postaven na fotbalovém hřišti v Růžové zahradě paláce v Bangkoku. Byl to vlastně vyvýšený čtvercový podstavec ohraničený lany a zápasům soudcovali dva rozhodčí. Jeden byl v modrém rohu, druhý v červeném. V zápase nenosili ještě bojovníci klasické rukavice, ale na rukou měli ovázaný konopný provaz, kterým se dalo soupeři mnohem více ublížit. Zcela kuriózní bylo odměřování času. Na začátku každého kola se proděravělý kokosový ořech položil do nádoby s vodou. Kolo končilo, když se kokosový ořech zcela ponořil. V té době byl nejlepším thajským boxerem Yang Hanthale. Dokonce se i mezinárodně proslavil, když porazil v zápase ve volném stylu Chin Changa, čínského bojovníka školy Shaolin. Chin prohrál, protože nenašel účinný způsob, jak odrazit rychlé a vysoko mířené údery nohou thajského mistra. Následkem toho dostal silnou ránu do krku, upadl do bezvědomí a musel být z ringu vynesen. Boxerský ring byl postupně stěhován do Tha Changu, Suan Sanuku a Lak Muangu uvnitř Bangkoku. V roce 1919 se v Tha Changu změnila pravidla a všichni bojovníci, od té doby musí nosit klasické kožené rukavice, jak je známe dnes. Všechny výše zmiňované ringy nebyly stálé. První stálý byl postaven až v prosinci 1945. Bylo to v Bangkoku v ulici Ratchadamnoen Nok. O půl století později patří stále tento stadion mezi nejlepší v Bangkoku a pořádají se tu jednak zápasy v thajském, ale i mezinárodním boxu západního stylu. Další věhlasný stadion se nachází blízko parku Lumphini v Bangkoku. Nejdůležitější zápasy se přenášejí živě televizí, například thajský Chanel 7 přenáší zápasy již přes dvacet let. I v ostatních velkých městech v Thajsku se nacházejí boxerské ringy, a tak i turisté mohou bez problémů nahlédnout a na vlastní oči vidět autentický thajský box.

Dnes už pak všechny čtyři televizní společnosti thajského království vysílají zápasy tohoto bojového umění pro milióny fanoušků po celém Thajsku denně. Bojové umění se proměnilo v oblíbený sport. Na venkově se lidé scházejí u jakéhokoliv dostupného televizoru, ve městech, když je thajský box, jsou prázdné ulice, protože každý sleduje v televizi zápasy. Dokonce můžete najít boxerský ring na ulici v baru.

Za vlády „krále tygra“ si začali bojovníci obvazovat ruce a předloktí pásky z koňské žíně. Mělo to dvojí důvod – chránit bojovníka a zároveň způsobit větší poranění protivníkovi. Později se začalo užívat konopných provazů a naškrobených bavlněných pásků. Pro speciální zápasy, a se souhlasem obou bojovníků se smíchalo roztříštěné sklo s lepidlem a namazalo se na provazy na rukách. Změny, které tento sport prodělal, v posledních desetiletích již byly především technického charakteru.
Například bojovníci vždy nosili nějaký druh suspensoru, kterým si chránili slabiny, protože kop do těchto míst byl až do 30. let 20. století naprosto legální. Zpočátku se bojovníci chránili kůrou ze stromu či mořskou lasturou, kterou si přivazovali na tělo. Později se začal používat malý trojúhelníkový polštářek, modrý nebo červený, aby se zase bojovníci vrátili k původní ideji lastury.
 

Ve 30. letech minulého století proběhly veliké změny. Modifikovala se pravidla; nesmělo se už používat konopných provazů a místo nich se mělo bojovat s koženými rukavicemi. Nemalý vliv na tuto změnu měla i rostoucí obliba západního způsobu boxu. Dále se vytvořily hmotnostní kategorie, které jsou také založeny
na mezinárodním způsobu dělení do kategorií. Tyto a jiné změny – zavedení 5 kol na zápas – způsobilo, že někteří bojovníci opustili tento sport. Před zavedením hmotnostních kategorií, zápasník bojoval se všemi bojovníky jakékoli váhy a výšky. Zavedením váhových kategorií si byli bojovníci více rovni a na místo jednoho všeobecného vítěze, byl v každé váhové kategorii jeden. Většina bojovníků thajského boxu, kteří pocházejí přímo z Thajska, náleží do nejlehčích váhových kategorií.
70% z nich patří do kategorie muší váhy. Těžší kategorie bojují jen zřídkakdy
a povětšinou jsou dnes zastupovány pouze cizinci.


Film, např.:
Kicboxer 1-5, Karate tygr 4


 
Počátky Thajského boxu v České republice

Thajský box je v České republice stále ještě poměrně novým sportem. A jako takový se potýkal ve svých začátcích s mnoha problémy. Jen díky nadšencům, kteří k nám toto bojové umění z Thajska přivezli a mysleli to s ním vážně se dnes thajský box těší stále větší oblibě mezi širokou veřejností, bez rozdílu věku a pohlaví. Thajský box vnikl na českou scénu nenápadně, ovšem současně i značně impozantně. Jeho příchodu nepředcházela žádná bombastická kampaň a velká slova na honosných exhibicích a tiskových konferencích, ale cílevědomý a systematický trénink několika jedinců, které kolem sebe seskupil Petr Macháček a začal s nimi probírat základní abecedu thajského boxu.

Po pádu železné opony se nadobro zvedla stavidla hráze, která nedovolila proniknout do naší vlasti a na naši sportovní scénu téměř žádnému „západnímu“ sportu, který by v sobě ukrýval „prvky kapitalistické propagandy“. K takovým sportům patřil rovněž thajský box, jehož utkání se do té doby dala sledovat pouze
na programech satelitních televizí. Na počátku roku 1990 se objevily první aktivity v Praze, kdy Petr Macháček kolem sebe shromáždil hrstku nadšených přátel, které neuspokojoval dosavadní způsob tréninku v různých bojových systémech a sportech již zde zavedených. Byli to první průkopníci, kteří začali podnikat první nesmělé krůčky v thajském boxu podle článků a fotografií ve specializovaných zahraničních časopisech a knihách, trénujících po parcích podle videokazet a s minimálními zkušenostmi z Německa. Díky nebývalému zájmu se Petr Macháček rozhodl kontaktovat zástupce oficiální světové organizace EMTA pana Deflefa Turnau, který byl prezidentem německého svazu thajského boxu a prezidentem světové Kick-boxing asociace (IKBF) a ten mu vyšel velmi přátelsky a ochotně vstříc a pozval ho do své školy Bujin gym k tréninku. Během svých tréninkových pobytů v této škole v SRN získal nejdříve instruktorskou licenci k tréninku thajského boxu a Kick-boxingu a pověření k založení pobočky EMTA-IKBF ještě v tehdejší ČSFR.
Petr Macháček byl jediným licencovaným a oficiálním trenérem Muay Thai a Kick-boxingu v České republice od světových organizací těchto sportů, IMTA a IKBF (International Muay Thai Asociation a International Kick-boxing Federation). V roce 1991 tak vznikla první škola thajského boxu
v Československu
. Nadšení a chuť dokázat, že i sport pro nás do té doby exotický a neznámý je schopen nadchnout a zapálit široké masy mladých lidí, hnala zakladatele českého thai-boxu k pořádání seminářů a zakládání nových škol po celé republice. Dalším, kdo se též podílel na importaci thajského boxu do naší vlasti, byl Jan Vávra. Společně s Petrem Macháčkem mají největší zásluhu na usazení thajského boxu na české sportovní scéně. Po jejich prvním pobytu v Thajském království sami získali na odbornosti a svoje zkušenosti začali předávat zájemcům z celé ČR. Ze zkušeností tandemu Macháček trenér, Vávra závodník načerpala energii většina ostatních trenérů, kteří si založili vlastní školy ve všech krajích a větších městech. Po Praze následovaly Cheb, Karlovy Vary, Hradec Králové, Ostrava, Brno


 
Při zmínce o začátcích je třeba připomenout i třetího, ne nepodstatného člověka působícího v thajském boxu u nás, kterým je David Brousil. Jeho velké teoretické znalosti jsou dodnes opravdovou pokladnicí vědomostí a znalostí o thajském boxu. Stejně tak má ve svém archivu neuvěřitelnou sbírku videonahrávek, které jsou ojedinělým svědectvím o vývoji thajského boxu nejen v Čechách, ale během určitých let i v Thajsku a jinde na světě po svém počátečním úsilí, během kterého založil také svou školu thajského boxu, se však v poslední době trochu odmlčel z dění v thajském boxu, ale jeho velmi individualistická osobnost už dokázala několikrát překvapit. V této průkopnické generaci nesmíme zapomenout ani na další jména, která již dnes neodmyslitelně patří k českému Thai boxu. Rudolf Vácha, který v Chomutově začal rozvíjet svoji ideu thajského boxu, ve které jeho škola poctivým tréninkem vyprodukovala borce světové extratřídy (Jiří Žák). I teplický Martin Žvachta a jeho škola má lví podíl na úspěšných představeních nového a málo známého sportu v našich krajích.

Podle jejich vzoru vyrůstá při společném tréninku další generace mladých nadějí, jenž by měly mít už o něco snazší cestu k cílům, které zůstanou bohužel pro první „průkopnickou“ generaci thaiboxerů nedostižné. Postupem času, s rostoucí popularitou thaiboxu s tím, jak rychle se u nás tento sport vyvíjel. Bylo nutností doplňovat vědomosti, přinášet nové a nové tréninkové metody, a tak přibývalo stále větší množství trenérů a zápasníku, kteří se vydávali za zkušenostmi do Thajského království a své poznatky pak použili při tréninku a předávali je ostatním. To vedlo k tomu, že již dnes máme natolik zkušené zápasníky, kteří jsou schopni utkat se s kýmkoliv na světě, dokonce patří mezi nejlepší.

Thajský box se stal velmi oblíbeným i mimo Thajsko. Má mnoho stoupenců v jižní a severní Americe, v Austrálii, Japonsku, Evropě, ale i v mnoho státech po celém světě. Zářné dějiny thajského boxu tak budou i nadále pokračovat díky obrovskému mezinárodnímu zájmu o tento druh bojového umění. Najdou se ale i odpůrci těchto pravidel. Hlavně z řad bojovníků, kteří bojovali ještě před válkou.

Jejich obhajoba klasického starodávného způsobu boje zní asi takto: „Tříminutová kola a rozdělení na váhové kategorie natrvalo změnila tento sport. Museli jsme bojovat se všemi. Museli jsme znát všechny triky a záludnosti boje. Používali jsme kopů a takové bojové techniky, které se dnešní mladí bojovníci ani neučí. Neměli jsme žádné přestávky, místo toho jsme bojovali, dokud jeden z nás nepadl vysílením.“ I oni mají zajisté pravdu. Thajský box se během let hodně změnil, avšak i přes tyto změny, thajský box neztratil nic ze své exotičnosti a mystiky. Thajský box je bojovým uměním. Od legend po současnost. Již od pradávných dob vládci v Thajsku přikládali velkou váhu trénování svých vojáků, ale i obyčejných lidí, v pěstních soubojích beze zbraně i se zbraní. Souboje beze zbraně jsou známy
pod pojmem Muay a se zbraní Krabi-krabong, doslova meč a hůl, ačkoliv souboje se neomezovaly pouze na tyto dvě zbraně.


Základní techniky
 

Prvním předpokladem k úspěšnému pěstování tohoto sportu je správně ovládat technickou stránku. Poněvadž při každé obraně nebo útoku, je nutné správně ovládat pohyb a následně zvládat rychlost a sílu onoho pohybu. To znamená, že se jednotlivé techniky nejprve učí pomalu, nenuceně a potom se po jisté době formuje rychlost a síla. Pokud chce cvičenec dosáhnout co největší efektivity a síly úderu, je velmi důležité sladit napětí a uvolnění svalů s nádechem, respektive výdechem, protože všechny kopy a údery jsou spojeny a vedeny s určitou rotací těla, tudíž se svaly napínají. Zároveň je využívána i hmota celého těla, tudíž je úder daleko silnější a rychlejší než pohyb samotné končetiny.

Bojový postoj: V thaiboxu existuje pouze jeden jediný postoj. Je používaný v boji a lze z něj provádět veškeré techniky. Hmotnostní rozložení by mělo být přibližně stejné na obě nohy. Šířka postoje odpovídá přibližné šířce ramen bojovníka. Trub by měl být držen vzpřímeně a pootočen na jednu stranu. Lokty se drží co nejblíže u těla, zatímco hlava je v mírném předklonu, tak aby byl chráněn krk. Ruce má bojovníky zdviženy k hlavě, aby ji co nejvíce chránil. Logicky by boxer měl být v neustálém pohybu, aby co nejvíce snížil potencionální možnost zásahu od protivníka. Kvůli schopnosti uhýbat se protivníkovým úderům by měl stát na předních částech chodidel, jež mu mimo úhybu umožní rychle udeřit. Pokud je boxer například pravák, měl by v postoji mít předkročeno levou nohu, respektive kontrapostavení. Při pohybu vpřed se začíná z postoje vykročenou nohou, při pohybu vzad je pohyb veden nejprve zadní nohou.


 
Údery
  • Přímý úder (Chook): patří mezi údery pěstí. Slouží k odvrácení útoku,
    k vytvoření příležitosti pro vlastní útok, ke klamání soupeře nebo jako úder
    k. o. zasazuje se z bojového postoje přední, respektive zadní rukou, a to obvykle v sériích tří po sobě následujících úderů. Důležité je myslet na to, že druhá ruka kryje hlavu. V sérii úderů se pokračuje tak dlouho, dokud soupeř nejde k zemi nebo dokud soupeř nepřejde do protiútoku. Hlavním cílem těchto úderů je hlava.
  • Úder ze strany (Mat Thong, Mat Aat): Patří mezi pěstní techniky, provádí se podobným principem jako direkt. Trénuje se také stejnými metodami. Vyžadují malá odstup od soupeře, čímž se zvětšuje nebezpečí sevření nebo kopu kolenem. Cílem zásahu je hlava soupeře.
  • Úder loktem (Sook): Tento úder patří mezi nejnebezpečnější zbraně v boji zblízka. Existují tři druhy základních technik lokte, a sice úder vedený ze strany, úder vedený zespodu a úder vedený shora. Princip provádění těchto úderů je stejný jako při úderech pěstí, tedy síla vzniká rotací celého těla. Vzhledem k jeho krátkému dosahu nikdy neslouží jako úvodní. Tyto údery se nejlépe trénují na boxerském pytli. Vkládá se do nich celá tělesná hmota pomocí rotace trupu.

Kopy
 
  • Přímý kop (Thiep): Používá se ve stejných případech jako direkt při pěstních technikách. Lze ho použít jako k. o. úder, ke klamání soupeře nebo k blokování útoku nebo kombinovaně.
 
  • Techniky prováděné kolenem (Kao): Techniky kolena v thajském boxu jsou nejvíce vyvinuté v asijských sportech. Tyto techniky jsou nejúčinnější zbraní pro boj zblízka. Zpravidla začínají poté, co je soupeř sevřen. Lze je zhruba rozdělit na techniky se sevřením a bez sevření soupeře. Rozdělují se také podle formy provedení, a sice technika kolenem směrem vpřed, ze strany a technika naskočená. Nejčastěji se jimi zasahuje hlava a trup, cílem však může být i stehno soupeře. Nácviku těchto technik se věnuje speciální pozornost a trénink. Techniky kolena je třeba provádět se silným trhnutím paží směrem dolů nebo stranou. Základní principy kolenní techniky prováděné směrem vpřed a kopu kolenem, který je veden ze strany na stranu, jsou stejné a obvykle kombinovatelné. Kolenní techniky naskočené patří k největšímu umění, bývají prováděné z místa nebo s rozběhem. Všechny tyto techniky je třeba pečlivě nacvičit bez protivníka - ve vzduchu, a následně na boxerském pytli. Nacvičují se po pěti nebo šesti po sobě jdoucích úderech.
  • Půlkruhový kop (Te): Bez pochyby nejčastěji užívaná technika nohou v thajském boxu. S klidem lze tvrdit, že je tento kop symbolikou thaiboxu.
    Je také nazýván „králem všech kopů“. Úderovou plochu tvoří celá holeň a nárt. Nárt se používá při kopech na hlavu nebo krk, holeň při kopech na trup. Ruce kryjí hlavu. Rány se zasazují silou celého těla. Kinetická energie tohoto kopu bývá obrovská. Dá se říci, že je půlkruhový kop nejtvrdším úderem tohoto sportu. Lze ho použít při útocích na všechny části těla.


Tréninkové metody


K tréninku základních technik je třeba určitého vybavení. K tréninkovým aparátům patří boxerský pytel, tlumič úderů, ochrana hlavy, ochrana zubů, bandáže, chrániče kloubů, suspenzor, dále sparring-rukavice, lehké rukavice na boxerský pytel, tzv. pytlovky, krátké kalhoty a činky různé hmotnosti. Realistický trénink by měl bojovníkovi umožnit rychlejší pokrok. V Thajsku trénují boxeři dvakrát denně, a to brzy ráno a odpoledne nebo navečer. Trénink obvykle trvá dvě hodiny. Před jeho začátkem se běhá několik kilometrů, aby se tělo zahřálo. Techniky a kombinace se cvičí po dobu jednoho kola, což jsou tři minuty, následuje jednu minutu dlouhá pauza. Během poslední půlminuty se bojuje intenzivnějším tempem. Útočné kombinace se nejlépe nacvičují s partnerem, který drží tlumič úderů. Cílem tohoto tréninku je naučit se možná co nejrychlejšímu navazování úderů nebo kopů. Základním tréninkem thaiboxu je individuální práce.

 
  • Trénink na boxerském pytli: Tréninkem na boxerském pytli se zvyšuje síla úderu a kopu, ale také pěsti, kolena a holeně. V průběhu tréninku věnuje trenér každému ze sportovců jeden časový úsek. Kombinace se tak stanou preciznější a vytrvalost se zlepší. Na boxerském pytli by se měli absolvovat všechny základní techniky a jejich kombinace.
  • Sparring a trénink síly: Sparring neboli bojový trénink je část tréninku, které je věnována největší pozornost. Využívají se v něm poznatky získané v tréninku, prověřují se reflexy, kondice, různé kombinace, protiútoky, čímž se vyvíjí vlastní styl boje. Boxeři nosí ochrannou výstroj, aby zamezili zbytečným zraněním.
  • Sparring na procvičení pěstních technik: Jde vlastně o obyčejné boxování, které slouží k zdokonalení pěstních technik.
  • Sparring na procvičení technik prováděných kolenem: Tento sparing slouží k cvičení boje zblízka. Dovolené jsou pouze techniky prováděné koleny, stejně tak i strhy a úchopy soupeře. Jedná se o nejnamáhavější druh sparringu. Cvičením tohoto sparringu získáváme vytrvalost
  • Volný sparring: V tomto druhu sparringu je dovoleno využívat všech technik, kromě úderů loktů. Smyslem je naučit se bojovat s partnerem v bojovém cvičení, ve kterém musíme bojovat s důvěrou, abychom vyloučili všechny prvky bránící společnému zdokonalování. Má se při něm také pěstovat trpělivost. Pravidelným cvičením sparringu zdokonalujeme svojí technickou stránku, bojovou sílu, ale také posilujeme své sebevědomí.
  • Útočné kombinace: V thajském boxu existují útočné kombinace. Jedná se
    o celek, který se skládá z více útočných technik, ty jsou prováděny bez zastavení. Ty by se měly trénovat často, aby si člověk zvykl na spojení různých technik do jedné série, která nenechá soupeři žádný čas. Existuje jich mnoho. Každý si však volí pro sebe nejvýhodnější kombinaci. Jejich použitelnost by měla být potvrzena v praxi. Nejdůležitější roli hraje rychlost provedení.

Pravidla thajského boxu
Během závodů sleduje zápas bojovníku jeden ringový rozhodčí, tři bodoví rozhodčí, jeden ringový lékař, jeden časoměřič, jeden zástupce odvolací komise. Zástupce může být člen poroty, určuje ho (u nás) představenstvo České muay thai asociace (C.M.T.A). Rozhodčí jsou povinni před začátkem zápasů přezkoušet přítomnost kompletní poroty, zkontrolovat, jestli jsou licence členů poroty platné, přezkoušet bojovníky na základě registračních průkazů bojovníků, jestli jsou způsobilí bojovat, přezkoušet ring, přezkoušet výbavu bojovníka
a přezkoušet váhu a přezkoušení bojovníka.


Dle C.M.T.A. jsou dovolené a zakázané techniky tyto:

 Dovolené techniky
  • Pro pěstní techniky jsou dovoleny veškeré známé boxerské techniky.
    Při úderu, který je veden z otočky, může provádějící udeřit soupeře výhradně zadní stranou pěsti. Techniky pěstí mohou být vedeny na hlavu zepředu a ze strany, na tělo pak přední část trupu.
  • Pro techniky kolen a loktů jsou povoleny veškeré známé techniky. Povolená místa napadení jsou nohy výše kolen, přední a zadní část trupu a hlava.
  • Pro techniky nohou jsou povoleny veškeré známé techniky kopů. Ty mohou být provádění nártem, holení, patou nebo chodidlem. Povolená místa napadení jsou nohy výše kolen, přední a zadní část trupu a hlava.
  • Je povoleno chytit a držet nohu soupeře, když bezprostředně po zachycení následuje povolená technika.
Zakázané techniky
  • Techniky podmetů a přehozů
  • Kopy proti kolenním kloubům
  • Všechny techniky směřující na zátylek, ohryzek, genitálie a ledviny
  • Údery otevřenou dlaní, palcem a hranou dlaně
  • Údery hlavou a rameny
Dále je zakázáno:
  • Napadnou soupeře, který leží na zemi, je zapleten v lanech ringu nebo má dotyk s podlahou ve třech bodech
  • Utíkat před soupeřem, záměrně padat, otáčet se k soupeři zády a provádět slepé techniky
  • Držení lana jednou rukou
  • Držení lana a provádět přitom techniky
  • Opouštět v průběhu zápasu ring
  • Hovořit při boji

Wai kru

Hudba je nedílnou součástí MUAY THAI, a proto toto umění boje přichází prodloužením jednoho Thajského dramatického umění. V pozadí rituálu Wai Kru hrají hudební nástroje. Hraje se na Ta Pong nebo Glong-Kag (buben s dvěmi tvářemi - oboustranný buben), prstová Pee Java (Javánská flétna) a Ching (činely). Podle legend a historických záznamů Thajska, souboje v MUAY THAI byly pořádány při příležitosti slavností a festivalů. Zde byli vybíráni muži s nejlepšími bojovými schopnostmi jako stráže a členové vojska.

Úloha umění rituálu Wai Kru:
Pro ty, kteří studují nebo trénují umění MUAY THAI. je mnoho nejasností a mnoho studentů se ptá: proč musíme dělat rituál Wai Kru? Je to pro krásu, zábavu, památku či cvičení? Ne všechny odpovědi jsou správné... Rituál Wai Kru pochází ze tří důležitých důvodů:

 A) podstata a víra v Boha
Jestliže uznáváme kořeny všech rozmanitých typů umění, pak to může brzy hrát důležitou roli v podstatě víry a v tomto směru.
Nicméně, všechny rozmanitosti umění doprovází a přináší přiblížení k Bohu (Jestliže nevěříte v Boha, pak máte problém s tím rozumět umění, obzvláště pak umění MUAY THAI a rituálu Wai Kru). Z toho důvodu, Wai Kru a hudba je uctívání všech bohů, a především boha Pra Ispan, stvořitele a vládce světa.

B) srdce a duše
Umění Wai Kru je přípravou boxerského srdce a duše na další stupeň – stupeň předvídání a nadprůměrných schopností.

C) Zábava a síla
Pravé štěstí bez chamtivosti a sobeckého záměru nás ovlivnilo zapomenout na tělo a čas. Proto by během Wai Kru měl boxer přimět zanechat tělo a povznést se do duchovního světa. Boxeři, kteří praktikují Kah-tah (náboženská verze) během Wai kru věří, že tato verze jim dá nadpřirozenou sílu.
 
 
 
Staří thajští válečníci vždy věrně dodržovali tyto principy, které jim přinesly věhlas o jejich statečnosti po celém poloostrově.

Dnes je „rituál Wai Kru“ známý jako „Wai Kru“ na krátko.

V tréninku MUAY THAI je umění rituálu Wai Kru základ. Je veden úctou k učiteli, soupeři a divákům.
V opravdovém efektivním rituálu je ukázána jemnost a grácie v kontrole svého těla a mysli.


První věc, kterou se učí boxer v MUAY THAI, je Wai Kru. Wai Kru není náznak urážky nebo ukázka vyřazení soupeře. Je to rituál vzpomínky a úcty k učiteli, který předává boxerovi své znalosti a dovednosti.

 

Líbí se vám tyto stránky?

Ano (3519 | 39%)
Ne (2705 | 30%)
Gaku-do je cesta, která vás naučí používat základní prvky sebeobrany, tuto cestu vám nabízím.........
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one