Toto je záhlaví Vašich stránek. Text můžete změnit v administraci v 'Nastavení stránek'.

Iaidó

Obsahem této formy japonského šermu mečem je dovednost bleskového vytasení zbraně pro první rozhodující zásah. V náhle vzniknuvších bojových situacích má často člověk, který "tasí nejdříve" zdánlivě výhodu. To, co můžeme ještě dnes pozorovat ve westernech, platilo i ve feudalismu, protože válečníci tehdy nechodili s taseným mečem v ruce, nýbrž museli ho (co možná nejrychleji) vytasit z pochvy teprve, když se objevil nepřítel, nebo při útoku. Iai je napodobení boje, při kterém cvičí podle situace vede seky nebo body proti imaginárnímu soupeři. Pojem iai se skládá z japonských slov "iru" - být zde a "awaseru" - sjednotit, spojit se. Iaidó má za sebou přibližně 400 let starou tradici a zahrnuje několik směrů: muso šinden rjú. šin kage rjú, omori rjú. Pod pojmem iai se rozumí řetězec jednání, který se dělí do pěti úseků: koncentrace, tasení meče, (symbolické) usmrcení soupeře, (symbolické) otření krve z čepele a zasunutí meče do pochvy. Bleskové vytasení, přesný zásah a zasunutí čepele jsou prováděny jako přesně stanovený soubor cvičení (kata). Iai vyžaduje velkou koncentraci a zvláštní dokonalost při zacházení se zbraní. Program nácviku seitei-iai sestává z deseti různých kata, které začátečníci provádějí nejdříve dřevěným mečem (bokken) a později "iaitó" (kovovým mečem). Kromě toho se učí řezným cvikům (zuburi), neboť iai může být také použito k testování mečů

Iaidó (japonsky: (čti jako iaidó) v překladu se dá zhruba vyložit jako „cesta duševní rovnováhy a okamžité reakce", je japonské bojové umění  ovládání meče s technikou založené na kontrolovaném pohybu tasení meče z pochvy, které je již blokováním nebo odrážením meče protivníka či rovnou tnutím jeho těla, následuje očistění čepele od krve a zasunutím meče zpět do pochvy.

Provedení technik je jenom jednou částí iaidó, druhou je posilování ducha a charakteru skrz cvičení technik meče, soustředění, způsob dýchání, ovládání těla a boků aj. To vše se pak při usilovném tréninku a vedení od učitelů prolíná do osobnosti cvičence a utváří tak jeho chování v životních situacích.

Cvičenci iaidó cvičí nejdříve techniky iai s dřevěným mečem (bokutó), pak s tupým mečem (iaitó), posléze pokročilejší cvičenci cvičí s ostrým mečem (šinken). Iaidó je boj proti imaginárnímu (pomyslnému) nepříteli, jeho techniky vychází z reálných bojových situací.

 Cvičení iaidó

Iaidó se cvičí především formou sestav kata, tedy boje proti jednomu nebo více imaginárním soupeřům. Kata jsou reakce na různě možné způsoby a situace, kdy mohl být v minulosti samuraj napaden různým počtem útočníků, z různých stran a sám se mohl nacházet v různých pozicích (v sedu, ve stoje) atd. Predevším u korjú jsou techniky zařazené v jednotlivých kata výsledkem mnohých zkušeností z bojových situací.

Součástí každé kata iaidó jsou čtyři po sobě jdoucí prvky : vytažení meče (nuki), provedení seku (kiricuke), odstranění krve z čepele (čiburi) a uložení meče zpět do pochvy (notó). Rozhodující akcí je samozřejmě sek (nukicuke a kiricuke), jenž musí být podrobně studován, ať už ve vztahu k cíli, který má zasáhnout, směru kterým je prováděn či síle, kterou můžeme vynaložit. Důležité při cvičení kata je důraz, načasování, přesnost technik a pohybů, stav maximální pozornosti či bdělosti zanšin.

Vznik a původ

V knize "Bugei Ryuha Daijiten" od Watatani Kijoši and Jamada Tadaši, je přisuzováno zpopularizování iai stylu (cílem je zneškodnit soupeře jediným sekem meče a to ihned po (nebo i při) vytažení z pochvy) boje Hajašizakimu Džinsukemu Minamoto no Šigenobu někdy v šestnáctém století. Avšak, přibližně století před jeho narozením, nechal vzniknout Iizasa Ienao (zakladatel školy boje Tenšin Šóden Katori Šintó rjú) dynamickému umění boje mečem iaidžucu (čte se jako iaidžucu). Tento styl boje historicky vznikal vedle kendžucu, což je způsob boje mečem, kde tasení meče není hlavní bojovou technikou a je předchůdcem dnešního kendó.

Výraz iaidžucu začal převažovat přibližně v 17. století a aktuální pojem iaidó je důsledkem obecného trendu (zhumáněním gendai budó) nahrazením přípony džucu za v japonských bojových uměních v důsledku zdůraznění jejich filozofických, výchovných či duchovních součástí.

Vývojem do 20. století vzniklo v Japonsku mnoho škol a systémů boje s mečem, které se nazývají korjú (staré školy). Mezi lety 1966 a 2000 japonští mistři iaidó, kteří byli představiteli různých starých škol vytvořili pod záštitou Celojaponské federace Kendó (ZNKR) zjednodušený systém výuky iaidó pojmenovaný jako ZNKR Seitei Iaidó Kata. Jeho cílem je snazší přiblížení iaidó široké veřejnosti a jedná se pouze o jeho základy. Kdo chce poznat iaidó v jeho plné míře, měl by se věnovat studiu korjú.

Další výrazy pro iaidó

Historickým vývojem vznikly pro iaidó nebo iaidžucu další příbuzné pojmy jako battó, saja no uči, iai, isó, iawasu, nuki ai, ritó, giken, battódžucu, saja no naka, bakken, iai battó, cume ai, nuki uči, iai nuki, za ai, tači ai.

Školy iaidó

V České Republice se cvičí většinou jako základ iaidó ZNKR Seitei Iaidó Kata a potom bývá zvykem se věnovat některému korjú.

Zde je výpis názvů některých korjú iaidó:

  • Musó Šinden rjú - cvičí se v ČR

  • Katajama Hoki rjú - cvičí se v ČR

  • Musó Džikiden Eišin rjú - cvičí se v ČR

  • Tenšin šoden Katori šintó rjú - cvičí se v ČR

  • Suio rjú

  • Mugai rjú

  • Sosuišicu rjú

  • Tamija rjú


  • Sekiguči rjú



  •  
  •  
Zde je výpis názvů některých jiných škol iaidó, jenž ale nebývají považována za korjú, jelikož vznikly ve 20.století:
 
Cvičení kata v podání japonského učitele s vysokým stupněm
 
Cvičení Iaidó

 

 

Líbí se vám tyto stránky?

Ano (3519 | 39%)
Ne (2705 | 30%)
Gaku-do je cesta, která vás naučí používat základní prvky sebeobrany, tuto cestu vám nabízím.........
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one