Toto je záhlaví Vašich stránek. Text můžete změnit v administraci v 'Nastavení stránek'.
Bruce Lee

Bruce Lee nebo také Lee Jun Fan (27. listopadu 1940, San Francisco - 20. července 1973, Hong Kong) byl herec, mistr a popularizátor bojových umění. Věnoval se tréninku bojových umění, což ho později dovedlo na filmové plátno. Svou hereckou prací ovlivnil natáčení a popularitu soudobých akčních filmů. Krátce po své smrti se stal legendou a dodnes je znám jako nejvlivnější osobnost bojových umění 20. století.

 
Bruce Lee
Mládí
Narodil se jako čtvrté z pěti dětí do rodiny Lee Hoi Chuen a Grace Ho 
v San Francisku.
Jelikož se narodil v USA, dostal od zdravotní sestry jméno Bruce Lee. Jeho rodiče ho však nazvali Jun Fan Lee. Po té, co malý Bruce onemocněl, byl přejmenován na Lee Juen Kam a to z důvodu oklamání duchů, aby se čínské znaky jeho jména shodovaly se znaky jeho zemřelého dědečka. Jelikož přišel na svět v roku Draka, dostal podle staročínského kalendáře přezdívku „Little Dragon“ - Malý drak. Krátce po jeho narození se celá rodina vrátila do Hong Kongu. Měl dvě starší sestry Phoebe a Agnes, staršího bratra Petera a mladšího Roberta. Jedna ze vzpomínek, které si uchoval z dětství, byla japonská okupace v průběhu druhé světové války. Jelikož byl Hong Kong britskou kolonií od poloviny 19. století, s vlivem cizí mocnosti se setkával od svého mládí.

Ve 13 letech začal s tréninkem Wing Chun u slavného velkého mistra Yip Mana (1893-1972). Lekce u Yip Mana se později staly základem jeho slavného systému boje beze zbraně. Díky své nespoutané energii se stal vůdcem mládežnického gangu a v pouličních bitkách s konkurenčními bandami si ověřoval své umění. Jedna z bitek se odehrála na střeše pětipatrového domu a málem skončila pro oba rváče tragicky. Tehdy se však stal z Bruceho opravdový fanatik kung-fu, využíval k cvičení každé volné chvíle. Ve svém pokoji hodiny zdokonaloval své umění, tisíckrát procvičoval tytéž pohyby a cvičení tzv. kata.

Vrozené dispozice fyzické i psychické a také systematický intenzivní trénink způsobily, že ve svém umění dosáhl nevídané dokonalosti. Měl ohromné úspěchy u žen a dívek. Studoval s úspěchem v exkluzivním Saint Francis Xavier College, kam ho poslali rodiče. Velmi často se účastnil školních soutěží a turnajů v boxu. Vždy zvítězil.

Nevěnoval se však jenom boji. Roku 1958 vyhrál hongkongskou taneční soutěž v ča-ča.
A díky svému otci a vrozenému talentu se objevil v několika filmech. Jeho otec se právem obával o budoucnost svého syna, který dával přednost boji, tanci a filmu před studiem. Když se Bruce dostal do potyčky, která přilákala pozornost policie, rodiče se shodli, že je na čase, aby uplatnil svoji americkou národnost a vrátil se do země svého narození.


Učitel bojových umění
Po nějakou dobu bydlel u přítele otce v San Francisku, kde se živil jako taneční instruktor. Nevydržel zde dlouho a brzy se přestěhoval do Seattlu, kde měla Ruby Chow svoji restauraci, která mu díky jeho otci nabídla ubytování a práci. Přihlásil se a pečlivě docházel do Edison Technical College. Jeho studijní výsledky byly dost dobré na to, aby byl přijat na University of Washington, kde později získal titul bakaláře svobodných umění.

Frustrován námezdními pracemi, které ho živily, založil roku 1963 Jun Fan Gung Fu Institute, kde vyučoval za nevelký poplatek kung-fu. V té době nebyly školy bojových umění tolik rozšířené, takže neměl o studenty nouzi. Dokonce mezi nimi potkal Lindu Emery
mladou Američankou, studující na Garfield Higle School v Seattlu, se kterou se oženil roku 1964. Svoji školu bojových umění nechal na starost svému příteli Takymu Kimurovi a se ženou se přestěhoval do Oaklandu k Jamesovi Lee, kde společně otevřeli druhou pobočku Jun Fan Gung Fu Institute. Výuku vedou jeho starší žáci a později asistenti: James Yimm Lee, a Dan Inosanto. Bruce Lee poskytoval výuku komukoliv, což se nelíbilo čínské menšině.
Toto vyústilo v duel, který měl ukončit vzdělávání nečínských studentů, pokud by Lee prohrál. Po necelé minutě boj skončil v Leeův prospěch. On sám však nebyl s výsledkem spokojen, protože očekával rychlejší konec. Tento boj ho přivedl ke snaze o lepší zvládnutí bojových umění, jak po stránce fyzické, tak po stránce filosofické a mentální. V této době vzniká myšlenka na jeho vlastní styl Jeet Kune Do.

Bruce Lee dovedl styl Wing Chun k dokonalosti, ale zjistil, že mu pravidla tohoto stylu brání v rozvoji. Aby dosáhl maximální svobody a dokonalost v bojových uměních, učil se i u jiných mistrů.

Ovládal různé styly kung-fu, mnoho obměn boxu (thajský, barmský), znal japonské systémy boje ju-jitsu, aikido, kempo, taekwondo a různé styly karate. Ovládal umění boje různými předměty, populárními u lidí dálného východu. Tzv. Kobudo (boj tyčí, cepem na rýži - nunchaku, řetězem).

Poznával tajemství boje „pánů noci“ čili ninjů a jejich umění koncentrace vnitřní energie čchi (jap. ki), umění házet smrtonosné šipky a hvězdice.

Zlikvidoval pro něj nepotřebné bariéry Wing Chun a vytvořit vlastní originální styl - JEET KUNE DO (cesta zadržující, dvojité pěsti, styl zasahující pěsti), ve kterém využil prvky všech stylů boje, které ovládal. Byl to svérázný „styl beze stylu“.

Pomalá cesta do Hollywoodu
Jeho cesta do Hollywoodu začala 2. srpna 1964 při jeho exhibici na mezinárodním turnaji v karate na Long Beach. Jeho jednopalcové údery, kdy úderem pěstí ze vzdálenosti jednoho palce povalil dobrovolníka, a jeho rychlé kliky na dvou prstech nepřestávaly ohromovat publikum. K jeho velkému štěstí sledoval toto představení i kadeřník filmových hvězd Jay Sebring, který zapříčinil setkání Bruce Leeho s filmovým producentem Williamem Dozierem. Po zkušebním natáčení se Dozier nadchl a nabídl Leemu roli Kata v chystaném televizním seriálu „The Green Hornet“. Než se tak mohlo stát, musel Dozier dokončit seriál Batman, aby se Lee do té doby neupsal někomu jinému, tak mu bylo zaplaceno $1800. Další změny nastaly i v jeho rodinném životě, 1. února 1965 se narodil jeho syn Brandon Lee,
k němuž si v průběhu svého života vybudoval silné pouto. Krátce na to dorazila zpráva z Hong Kongu, že Brucův otec, Lee Hoi Chuen, zemřel.


Bruce se musel rozhodnout, zda bude pokračovat ve vyučování bojových umění, nebo se naplno pustí do filmování. Bál se toho, že po otevření několika dalších škol by ztratil přímou kontrolu nad výukou a nechtěl, aby se pro něj jeho vášeň stala pouze zdrojem obživy. Rozhodl se pro hereckou kariéru. Mezi roky 1966 a 1967 se účastnil natáčení „The Green Hornet“ (Zelený Sršáň). V té době nebyla asijská bojová umění tolik známá a rozšířená.
Díky bojovým scénám, které sám navrhoval, se stal pro mnohé diváky hvězdou, přestože hrál vedlejší roli. „The Green Hornet“ (Zelený Sršáň) se přesto nestala úspěšnou sérií a byla po 26. díle ukončena. Aby si udržel stálý příjem, otevřel si v Los Angeles třetí Jun Fan Gung Fu Institute. Po několika menších rolích v různých seriálech začal poskytovat soukromé tréninky různým filmovým osobnostem. Další požehnání přišlo 19. dubna 1969 v podobě dcery (Shannon Emery Lee). Poprvé se objevil v celovečerním filmu Marlowe v roli Winslowa Wonga. Při ranní rozcvičce roku 1970 si poranil záda (později se zjistilo, že šlo o čtvrtý sakrální nerv) a byl mu nakázán šestiměsíční klid na lůžku. Ten strávil převážně čtením knih a zapisováním svých úvah. Po získání síly začal realizovat scénář, pro který sám napsal příběh s názvem „The Silent Flute“. Warner Brothers projevili zájem a bylo rozhodnuto, že se bude točit v Indii. Po krátkém hledání vhodného místa studio projekt zrušilo. Hollywood mu uštědřil další ránu, když přijal jeho nápad na seriál z prostředí divokého západu, kterým putuje orientální mnich, a hlavní roli přisoudil Davidu Carradinemu, s odůvodněním, že čínský herec v hlavní roli není to, co by fanoušci chtěli vidět.

Filmování v Hong Kongu
Zklamán se toho roku vydal do Hong Kongu. Byl překvapen, když se setkal s velkou odezvou místních obyvatel, kteří ho oslovovali Kato, podle jeho role v „The Green Hornet“ (Zelený Sršáň). Neunikl pozornosti médií a místních filmových producentů. Po odmítnutích v Hollywoodu se Lee rozhodl točit v Hong Kongu a podepsal smlouvu na dva filmy s Raymondem Chowem. První film Fist of Fury se začal natáčet o rok později a navzdory snížené úrovni natáčení oproti Hollywoodu se stal z tohoto filmu trhák. Bruce souhlasil i se třetím filmem (tím měla být Game of Death (Hra smrti)).

Jelikož byl uznávanou hvězdou, tak mohl ovlivňovat natáčení a dokonce napsal scénář a režíroval The Way of the Dragon. Roku 1972 začal natáčet Game of Death (Hra smrti), když ho kontaktovali Warner Brothers, aby s nimi podepsal smlouvu na první americko-hongkongský film.

Průběh natáčení byl provázen menšími problémy, hlavně kvůli jazykové bariéře. Nikoho však nepřekvapilo, že se Enter the Dragon (Drak přichází) stal legendárním filmem.

Natočil ještě řadu filmů. Některé byly promítány v různých zemích s různými názvy: Drakova cesta, Krvavá odplata, Bambusová cesta, Mstitel, Drakova pěst, Příchod draka, Velký šéf, Boxer v Shantungu, Tajemství smrtelného úderu, "Člověk - legenda, Poslední boj, Pěst plná hněvu, aj.

Dohromady hrál v 18 filmech. Posledním, ale nedokončeným filmem byl film Hra smrti, ve kterém je jeho protivníkem mafie a konkrétně černý košíkář Kareem Abdul Jabbar. Ve většině případů měly filmy naivní scénář, který měl dát vyniknout hlavnímu hrdinovi. Ve finálových scénách bojuje Bruce proti nejtěžším soupeřům. Když vidíme klasickou bitku v čínském boxu, připomíná nám to mlýn. Zápasníci si vyměňují údery v dlouhých sériích. Když filmoval Bruce a to, co natáčela kamera, to nebyly triky.

Bitva byla samozřejmě domluvena, „postavena“ choreografem a bojující vzhledem
k bezpečnosti nepoužívali plnou sílu úderu, ale bojovali doopravdy. Bruce ve svých filmech bojoval s protivníky všech možných stylů a druhů boje. Klasickým příkladem jeho „stylu bez stylu“ je scénka z filmu „Cesta draka“, kde bojuje s americkým šampiónem karate, Chuckiem Norrisem, mistrem Tangsoo do. Finálový souboj dvou hlavních hrdinů se odehrává v koloseu v Římě. V počátcích souboje je Bruce zatlačován do defenzívy tvrdým a výborným Norrisem.


Pak Bruce náhle mění styl, začne pracovat jako boxer, tancuje okolo Norrise jako Muhamad Ali v nejlepších letech. Chuck Norris dovede bojovat pouze jedním stylem, je překvapený změnou, nedovede se přizpůsobit a inkasuje, Bruce znovu mění taktiku a vítězí. Bob Wal, jeden z jeho filmových protivníků řekl: „Bruce vede údery v sériích, úder za úderem, nedovolí ani chvilku oddechu. Myslím si, že ho nelze porazit“. Ohromnými zkušenostmi, které získal, mnohokrát varoval před studiem kung-fu jen pro techniku boje a likvidaci protivníka.

Bruce říkal:
„Kung-fu není zábava. Je to vysoce specializovaná technika umění, která zkoušená nedostatečně vycvičenými a málo zkušenými, může být smrtonosná. Potřebuje fyzickou dokonalost, chuť a talent k boji, rychlost, reflex. Kromě těchto čistě vnitřních prvků adept kung-fu musí rozvíjet vnitřní disciplínu, psychickou rovnováhu pro případnou obranu před útokem, bez toho, že zneužije svých schopností. Jestliže nejsi připraven na to, věnovat podstatnou část života studiu bojových umění pod dohledem zkušeného mistra, pamatuj, že tvé nedostatečné vědomosti mohou být nebezpečné jak pro tebe, tak pro jiné. Z přeceňování vlastních schopností pramení nedocenění protivníka. Musíš vědět, zda jsi dostatečně silný, abys ho porazil. Ale on to neví. A ty také musíš věřit, i když to nevíš“.


Předčasná smrt
V roce 1973 byl Bruce na vrcholu slávy. Pracoval tehdy jako nikdy: byl hlavní hrdina, kaskadér, scénárista a režisér svých filmů. Přátelům říkal, že se cítí unavený. Nic divného, protože žil až příliš intenzivně a rychle na jednoho člověka.
V soukromí to byl dobrý manžel a otec, i když se kolem něj točilo mnoho pěkných žen.


Ráno 21. října obyvatelé Hongkongu s hrůzou četli ohromné titulky v novinách: „Bruce Lee nežije“. Bruce, král všech bojovníků - zemřel.
Nikdo tomu nechtěl věřit. Není divu, Bruce byl pro své okolí mužem v plné duševní i fyzické síle, a najednou zemřel během několika minut? Na téma náhlé smrti se začaly šířit nejfantastičtější pověsti.

Podniklo se vše, aby se zjistila příčina Bruceho smrti. Byly zkoumány vnitřní orgány, vzorky poslány dokonce i do Austrálie a na Nový Zéland. Všichni odmítali teorii otrávení. Dr. R. R. Lycette prozkoumal Bruceho lebku, ale žádné zranění nenašel. Bruceho mozek byl ale „oteklý jako houba“. Vážil 1575 gramů, přičemž normální váha je 1400 g. Profesor R. D. Teare (profesor soudního lékařství na Londýnské univerzitě) prohlásil po prozkoumání případu, že smrt nastala v důsledku přecitlivělé reakce na Meprobamat nebo Aspirin. I když se to zdá nepravděpodobné - takových případů je málo - bylo to jediné možné vysvětlení.
Bruce měl dva pohřby - jeden v Hongkongu pro desetitisíce svých příznivců, druhý v Seattle, kde byl také pohřben. Ten byl víceméně soukromý a zúčastnilo se jej pouze několik set hostů, příbuzných a přátel Malého draka. Bruce byl pohřben v čínském oděvu, který nosil ve filmu Enter the Dragon.
 
  
 
 
Nunchaku - populární zbraň v bojových sportech

 
Je to snad nejznámější zbraň Rjú kjú kobudo. Svou popularitu získala díky filmům
s Brucem Leem jakožto i dalším komerčním filmům.


Původ nunchaku (nunčaku) je zřejmý. Ve východní Asii se používaly na mlácení obilí či rýže. Jiný druh sloužil jako koňské ZUBADLO a další jako louskáček na ořechy. V původní formě byla ramena kratší jako předloktí člověka. Jako spoj sloužily propletené vlasy z koňského ocasu. V období vpádu klanu Sacuma, kdy bylo zakázané na Okinawě nošení jakýchkoliv zbraní, se do cepů začaly implementovat známé techniky ze sansecukon a začal se formovat vlastní systém okinawského nunčaku- džucu. Byl ovlivněn jednak okinawským te a čínskými osadníky z vesnice Kunina. Když nunčaku získalo charakter zbraně, ramena se začali formovat do kónického tvaru a prodlužovat kvůli účinnějším blokovacím technikám.

Tato nevinně vypadající zbraň se dokáže v rukou odborníka změnit na vír tvrdého dřeva, ničícího všechno živé v dosahu. Při seku je tlak na místo dopadu asi 500 kilogramů na centimetr čtvereční. Pro přiblížení- jako kdyby vám někdo postavil na hlavu půltunovou tyč s jednocentimetrovými hranami přířezu. Při úvaze, že lidská lebka praskne už při dopadu čtyř kilogramů, je tato představa hrůzostrašná.

Dobře vedené rameno dokáže vyvinout sílu kp/cm2, čemuž neodolá téměř nic.
Je třeba si také uvědomit, že dřevo na rozdíl od kovu láme kost způsobem tříštivé zlomeniny. Takovýto typ úrazu je vždy komplikovaný, protože jednotlivé fragmenty kosti je třeba před srůstem napravit chirurgicky. Stejně tak je potřeba si uvědomit, že při zručnosti je tato zbraň schopna udeřit i „za roh“ čili se dokáže ohnout a udeřit i soupeře ukrývajícího se za překážkou nebo blokujícího naši zbraň.


I z tohoto důvodu je třeba mít na paměti, že ze začátku může být nunčaku stejně nebezpečné protivníkovi jako jeho majiteli. Proto by se mělo začít postupně. Začátek systému Kobudo Kai a jeho členského klubu Pobudo Kai tvoři furi- tome techniky, zastavení letícího ramene. My musíme kontrolovat zbraň, ne zbraň nás.

Až později se přistupuje ke kaeši technikám. V pozměněných formách byly nunčaku v boji používány prakticky na celém světě- ať už šlo o české husity a jejich slavné cepy, nebo o středověké evropské rytíře, kteří používali na turnajích a v bitvách palici s ostnatou železnou koulí na konci. Stejně tak i v Číně, Japonsku a Okinawě existovalo vícero druhů nunčaku. Dvě stejná ramena osmiúhelníkového přířezu, s cylindrickým přířezem, šestiúhelníkovým přířezem, nunčaku ze dvou částí polokulovitého tvaru, které k sobě přiléhaly, jedno rameno dlouhé a druhé krátké, tři stejně dlouhá ramena, čtyři ramena a jiné. Bývají spojené provazem nebo řetězem. Spoj bývá krátký i dlouhý - to závisí jednak na konkrétní škole, co učí nunčaku- džucu, ale i na použití. Nunčaku s krátkým řetězem či provazem jsou nekompromisnější například při pákách na klouby a dává víc síly při blocích držených na konci, zatím, co nunčaku s delším řetězem jsou vhodnější při kaeši, kaiten a džú technikách.

Vhodným materiálem na výrobu nunčaku je tvrdé dřevo, např. bílý, červený nebo mongolský dub. Můžete narazit i na zbraně z exotičtějších dřev, jako je eben palisandr. Z domácích dřevin jsou vhodné dub nebo akát. Dnes se dají sehnat i kovové, teleskopické, umělohmotné a gumové nunčaku. Jako spojivo může posloužit i řetěz nebo lanko z pevné, ne však pružné tkaniny nebo gumy. Při výběru nunčaku si musíme být vědomi, proč a nač si zbraň kupujeme. S nunčaku se stejně účinně bodá, seká, švihá či dělají pákové techniky. Stejně tak se s ním dá pracovat jako s Essenem, v případě, že držíme obě ramena v jedné ruce. Nunčaku se dá používat i v úchopu dvěma rukama, je možné pracovat i s dvěma zbraněmi.

Je to skvělá zbraň proti vícero oponentům hlavně kvůli schopnosti vytvořit okolo sebe pomocí kaiten technik neproniknutelnou stěnu z dřeva, která nepropustí jakýkoliv útok. V našem systému Kobudo Kazi se s nunčaku dělají jednak tvrdé techniky, jako jsou údery, švihy, stejně tak i bloky, kdy je blokující předloktí vytvrzené dřevěnými rameny zbraně pevně přiléhajícími k rukám. Už zde je důležitá dokonalá kontrola zbraně. Později se přechází k měkkým technikám, hodům, pákám na ruce a nohy, škrtícím technikám, znehybňování a transportu soupeře. Co se týče kata s nunčaku, existuje velmi málo dochovaných historických kata, protože většina mistrů vytvářela své vlastní, které korespondovali s jejich systémem a školou výuky. I dnes nacházíme kata pojmenované po jejich tvůrcích. Mezi mistry nunčaku patřila jména jako Yabiku Modem, autor kata Yabiku šo a Yabiku dai, Shinken Taira, který vytvořil proslavenou kata Meazato no nunčaku, Motokacu Inoue, který vytvořil kata Senhara, z dnes žijících mistrů například Fumio Lemura, který vytvořil kata Demura Iči a Demura ni. V systému Kobudo Kwai se ze začátku cvičí žákovské kata, které mají pojmenování Renšuho šódan, nidan, sandan, atd. Později se přechází k mistrovským kata. Některé z nich jsou výše jmenované. Účinnost a nebezpečnost této nenápadné zbraně byly příčinou, proč je její nošení či vlastnictví v mnohých státech světa zakázané. Stačí, když připomeneme Německo, Francii a USA. Lidé se dozvěděli o nunčaku a mnozí delikventi ho zneužili při různých násilnostech. Proto bychom neměli zapomínat, že každá zbraň kobudo, nunčaku nevyjímaje, je určena pro náš vlastní duchovní a tělesný rozvoj.


Dnes se s nunčaku můžeme setkat na exibicích bojových umění, které předvádí, např. Kim Silver.
 

Exibice nunchaku - Kim Silver

Líbí se vám tyto stránky?

Ano (3519 | 39%)
Ne (2705 | 30%)
Gaku-do je cesta, která vás naučí používat základní prvky sebeobrany, tuto cestu vám nabízím.........
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one